Pobyt sovětské armády stál naši zemi přes 100 miliard

Říká se, že kam jednou vstoupila noha ruského vojáka, považují Rusové již navždy za své výsostné území. Odsun sovětských vojsk před 25 lety lze považovat za určitý dějinný zázrak.

Po podepsání Dohody o odsunu sovětských vojsk Václavem Havlem a Michailem Gorbačovem, dostal provedení odsunu na starost tehdejší ministr pro lidská práva, známý rockový muzikant a zakladatel kapely Pražský výběr, Michael Kocáb. Ten spolu s dalšími politiky v čele s Václavem Havlem tlačil na to, aby byl odsun co nejrychlejší. Dosažení dohody nebylo jednoduché. Původní plán počítal s postupným stahováním sovětských vojáků z naší země po dobu 5 let. To bylo zcela nepřijatelné.  Čeští vyjednavači – Jiří Dienstbier, Luboš Dobrovský, Jaroslav Šedivý a další – žádali, aby odsun skončil do jednoho roku, zatímco Moskva mluvila o pěti letech. Zlomovým momentem byla cesta prezidenta Václava Havla do Moskvy a jeho jednání s Michailem Gorbačovem v únoru 1990. Byla podepsána deklarace, která pohřbila tzv. Brežněvovu doktrínu o omezené suverenitě členů Varšavské smlouvy, a Dohoda o odchodu sovětských vojsk. O povaze Varšavské smlouvy nejlépe hovoří to, že jediným jejím vojenským vystoupením byla okupace Československa v srpnu 1968. 

Zastavené Pražské jaro 1968

Československá republika byla po II. Světové válce jedinou zemí východního bloku, ve které nezůstala rozmístěna sovětská vojska. KSČ zde vládla tvrdou rukou a likvidovala všechny své odpůrce. Uvolnění nastalo v roce 1967 a 1968. Za co se v padesátých letech odsuzovalo na doživotí či na mnoho let do vězení, bylo možno najednou říkat nahlas. Český národ začínal konečně aspoň trochu svobodněji dýchat. S dnešní svobodou se to ale nedá srovnávat. Stále byla v ústavě zakotvena tzv. vedoucí úloha KSČ, která v podstatě říkala, že zde může existovat pouze jediná politická strana, která může mluvit do dění v naší zemi a tou je Komunistická strana Československa.

Toto uvolnění začalo vadit Sovětskému svazu, který pokládal naše území za jednu ze svých kolonií. Proto bez jakéhokoli varování vtrhla 21. srpna 1968 do naší země sovětská vojska a vojska zemí tzv. Varšavské smlouvy. Vpádu se účastnilo obrovské množství vojenské techniky (odhaduje se cca 6 300 tanků) a až 500 000 vojáků. Z takzvané „dočasné bratrské pomoci“, která měla za cíl „obnovit pořádek“, se nakonec stalo trvalé a masivní rozmístění sovětských vojáků a jaderných zbraní u hranic se Západem.  Vojenská intervence současně poskytla oporu našim normalizačním komunistům, aby dalších dvacet let plundrovali vlastní zemi politicky, ekonomicky i morálně.

Jan Palach

Na protest proti apatii, ušlápnutosti, ale i kolaborantství se upálil v lednu 1969 český student filosofické fakulty Univerzity Karlovy Jan Palach. Jeho čin vyvolal celosvětový ohlas a probudil z letargie většinu národa. Pohřeb Jana Palacha dne 25. ledna 1969 se stal velkým národním protestem proti pokračující okupaci. Smuteční průvod, který měl okolo sto tisíc lidí, šel z Václavského náměstí na dnešní Náměstí Jana Palacha. Poté byly jeho ostatky uloženy na Olšanských hřbitovech.  Nedávné producírování se ruských Putinových motorkářů Nočních vlků na Palachově náměstí nelze brát v této souvislosti nijak jinak než jako cílenou provokaci.

Dočasný pobyt sovětských vojsk stál naši zemi 100 miliard korun

Po obsazení důležitých měst a významných vojenských objektů a letišť zde zůstala sovětská armáda zhruba v počtu 150 000 osob. V roce 1989 při Sametové revoluci se v Československu nacházelo cca 75 000 vojáků a téměř 40.000 rodinných příslušníků. Bojový arzenál tvořilo mimo jiné 1220 tanků, 2505 bojových vozidel a obrněných transportérů, 1218 děl a minometů, 76 bojových letadel a 146 bojových vrtulníků. V souvislosti s pobytem sovětských vojsk na území Československa bylo 290 lidí usmrceno a 577 těžce zraněno. Dočasný pobyt sovětských vojsk stál český rozpočet v tehdejších relacích přes 100 miliard korun. V dnešních relacích by to bylo okolo 1200 miliard korun. Další desítky miliard stála likvidace ekologických škod po sovětské armádě.

Požadavek na odchod sovětských vojsk

Požadavek na okamžitý odchod sovětských vojsk byl prvním cílem naší politiky po revoluci v roce 1989. Na našem území stále pobývala cizí armáda a její další setrvání bylo v rozporu s obnovou státní suverenity a nezávislosti. Jen pro srovnání: dnešní Armáda ČR čítá zhruba 24 tisíc profesionálních vojáků. Proto hned zkraje roku 1990 začala tvrdá jednání o odsunu cizích vojsk.

Michael Kocáb, který měl na starosti odsun sovětských vojsk, v loňském rozhovoru vzpomínal na jeden varující zážitek. Když odcházel jeden z posledních důstojníků sovětské armády, šéf KGB pro sovětskou armádu na našem území, tak mu řekl: „My teď odcházíme pane Kocábe jako vojáci, ale my se brzy vrátíme.“ Kocáb se tehdy zeptal jak, jestli bude zase nějaká okupace a on že ne. „My přijdeme jako obchodníci.“. V této souvislosti není možné si nevybavit firmy jako  PENTA, AGROFERT, LUKOIL a řadu dalších a lidi s nimi spojené.

Michael Kocáb zvládl svůj úkol perfektně a tak poslední transport se sovětskými vojáky a technikou opustil území naší republiky 21. června 1991 a o šest dní později republiku opustil i poslední sovětský voják – tehdejší velitel generál Eduard Vorobjov.
Za zamyšlení stojí odpověď bývalého ministra Kocába z loňského rozhovoru o odsunu sovětských vojsk. 
 Na otázku: Když jste jednal o odsunu sovětských vojsk z Československa, napadla vás i myšlenka, že se podobná intervence může opakovat? Odpověděl: „Napadala. Neustále. Proto jsem také tak tlačil na rychlost odsunu. Chápal jsem tehdejší období jako dějinnou škvíru, ve které se musíme rychle zbavit sovětské okupační armády. Současný vývoj na Ukrajině a na Krymu mi dává zpětně za pravdu."
A to je hlavní myšlenka tohoto článku. Je potřeba znát a připomínat si naši historii a poučit se z ní, aby se chyby nemohly znovu opakovat. 

 

Michael Pánek,
12 let starosta města Dobřichovice za ODS a kandidát č. 6. do zastupitelstva Středočeského kraje za ODS

 

Publikováno: 15.6.2016