Učitelka na základní škole a poslankyně za KSČM Marta Semelová učila své žáky, že v padesátých letech vládla v Československu spravedlnost, že političtí vězni nebyli vězněni či mučeni nebo popravováni pro své politické názory, ale že to byli kriminální živlové, o justiční vraždě Milady Horákové prohlásila, že její poprava byl zasloužený trest.
Za zrušení tehdejšího krutého a nespravedlivého rozsudku v procesu s Miladou Horákovou písemně orodovali u Klementa Gottwalda významné osobnosti tehdejší doby jako například Albert Einstein, Winston Churchill nebo Eleanor Rooseveltová. Gottwald však rozsudek smrti přesto podepsal a Miladu Horákovou nechal popravit.
V padesátých letech byl odsouzen na doživotí za tzv. protistátní činnost i můj otec Lumír Pánek. V komunistických žalářích a uranových dolech poté strávil jako politický vězeň nakonec dlouhých 14 let.
Nedávný soud Martu Semelovou za její výroky neodsoudil. Přestože její bývalí spolustraníci řešily vlastní názory popravami, ona spoléhá na shovívavé a nezávislé soudce. Tento soud tedy Marta Semelová vyhrála.
Četl jsem k tomuto výroku soudu krásné pojednání Tomáše Vodvářky ,který napsal: „Vedle justičních výroků však existuje ještě jiný typ soudu. Ten, který nemá napsaná pravidla, který nemá žádné zasedací místnosti ani výstupy z jednání. Jde o soud morální, poměrně složitý a neustále se vyvíjející, přesto však s století prověřenými a neměnnými pravidly. Ten soud, který říká, že nikdo nemá právo pověsit nevinné lidí jen proto, že mají odlišný politický názor. Že nikomu nesmí být ukraden jeho majetek, který řádně nabyl. Že nikdo nemá právo věznit někoho jen proto, že chce jít jinam. Že je nepřípustné mstít se na dětech svých politických protivníků tím, že jim zabrání ve vzdělání.
Před tímto soudem nemá Marta Semelová žádné relevantní argumenty na svou obhajobu a musí vždycky prohrát. Dokonce si myslím, že to i v skrytu své duše tak trochu ví.“
Publikováno: 13.1.2016
